Vyplatí se dát na rady zkušenějších a tak i pravidlo „dobrého poskrovnu“ v post-rockové sféře platí dvojnásob. Může se stát, že se tímto hudebním stylem, kde se toho moc nenamluví, se rázem přejíte a další sousto navíc je už jenom na obtíž. S druhou velkou deskou (do celkového skóre je ještě nutné připočítat povedené debutové malé CD) švédské party Pg.Lost to je však jako se schytanou fackou za kterou rádi poděkujete.
Počet obrázků: 2
Tahle kapela má obrovský potenciál, aby se stala ukázkovým zbožím labelu Insane Society records. Jejich nová deska, zde vydaná, je toho jasným důkazem. Klidně bych si dovolil i prorokovat, že po Malignant Tumour, kteří nabrali jiný kurz, zaberou jejich místo. Naprosto suverénní práce odvedená ve studiu a zvěčněná na tomhle kusu asfaltu dává zapomenout na tituly minulosti a ukazuje, že tenhle styl netrpí degenerací.
Přesně si pamatuju na chvíli, kdy jsem „Cassette City“ slyšel poprvý. Do MP3 přehrávače jsem si naládoval poslední zásilku od Bonuse, listoval seznamem a zalíbil se mi název „Cassette City“ od úplně neznámý kapely s názvem Lushlife. Klik, jedeme – a PRÁSK. A byl jsem, jak říká M5, „lapen“. Okamžitě. Celý město se rozsvítilo, najednou mi šla karta, a taky jsem si automaticky vzpomněl na legendární debut A Tribe Called Quest a na první desku Digable Planets, který měly v první polovině 90. let na určitou část pražský nezávislý scény obrovskej vliv.
Mám pro kapely z Dánska slabost a každým rokem se zvětšuje. Ať to je tzv.“druhá vlna“, která vychází z klasického hc/punku jak textově, tak hudebně, nebo několik méně tradičních kapel v čele s Obstacles, které na to jdou z té inovátorské strany. Do té druhé skupiny pak patří i nová a velice zajímavá kapela jménem Trust, jejíž singl bych vám teď chtěl trochu přiblížit.
O hardcore kapelách ze Švýcarska se toho nikdy moc nenamluvilo a člověk tak měl tendence předpokládat že hc scéna tam jede asi tak jako vegan straight edge v Prostějově... Určitou vyjímku tvořili svýho času Cataract a poněkud nepříjemně vyhlížející parta hardlinerů co se občas objevila na Fluffu, ale jelikož šlo oboje vždycky úplně mimo mě, tak trvalo docela dlouho než jsem si i v týhle zemi našel svá želízka v ohni - UNVEIL a DEADVERSE
Mladá krev ze švédského města Gävle přichází s novým albem, kterým jednoznačně píše novou kapitolu ve své 6ti leté existenci. Možná díky stejné lokaci byli Meleeh vždy silně cítit šmakem Children Of Fall. S novým albem nastává velký obrat s typickým soundem, kdy rozjetý ansábl valící zvukovou stěnu je veden ku předu melodickým výjezdem kytary.
Počet obrázků: 2
Ze Scotta Kellyho sálala vždycky divná energie. Už když si vezmete první desku Neurosis, tak ji tam cítíte, i když je to vlastně přímočará hc/punková deska. Někde vespod jsou ale emoce, který ji zřetelně odlišujou od všech ostatních desek, které tenkrát v polovině 80. let vyšly. Další krok v podobě „The Word as Law“ už byl pak jasnou a otevřenou vizí, která předznamenala cestu do míst odkud není návratu.
Počet obrázků: 1
Německé vydavatelství Hometown Caravan se za roky své činnosti jasně vyprofilovalo v podnik ve kterém se nemůžete splést. A tak zatím poslední vydavatelský počin, o kterém je právě řeč, udělá dobře všem milovníkům brnkálistů, kteří mají silnou punkovou minulost a jen na stará kolena přezbrojili z elektrické na akustickou kytaru a prosvítající pleš maskují kovbojským kloboukem.
Počet obrázků: 2
In-Sane je trojlístek ze slovinského města Gornja Radgona. Vznikli v roce 1997 a po různých změnách v sestavě, několika demo nahrávkách a debutním albu se propracovali k nové desce s názvem „Trust These Hands …Are Worthless“. Vyšla koncem loňského roku na slovinském vydavatelství Mirana z Analeny - Moonlee Records.
Počet obrázků: 1
Miloval jsem Light This City, kapelu z Kalifornie, která existovala 6 let, vydala 4 alba a hrála pravý Švédsko, posazený do Bay Area - legendární to thrash oblasti. Jak jinak. Striktní hudební dojem podporovala frontmanka Laura Nichol - žena vlastnící jeden z nejagresivnějších vokálů na týhle planetě a autorka textů, ze kterejch jde mráz po zádech. Jedna kapitola končí a druhá začíná.
Počet obrázků: 4
Je jen pár kapel co tohle dokážou. I s volume dole hrát nahlas. Temný podvečery v divnym bezčasí, krátce po slunovratu, nanicovatý počasí, pseudosváteční atmosféra a nicneříkající tradice. Týhle desce to nevadí.
Splitka mají tu kouzelnou moc, že dokážou spojit dlouholetá nejen hudební přátelství v jeden celek nebo chcete-li společný produkt. Jako je to právě v tomto případě. Dvě kapely, které se k sobě hudebně hodí jako žádné jiné, spolu pojí navíc velké přátelství. Sedmipalec oblečen do hábitu z rukou juniorského brněnského artisty v sobě nese nálož po dvou skladbách od každé z part. Trochu na pováženou je, že pro obě to znamená první dotyk s vinylem.
Počet obrázků: 2
Je to zvláštní. Když jsem se včera pozdě v noci vracel z Lipska z koncertu Heaven Shall Burn, v hlavě mi celou cestu zněla skladba Coward z nové desky Vica Chesnutta. A to přesto, že se z rádia linuly stupidní „hity“ a v podstatě celou cestu jsme si s mým kamarádem povídali. Ale v momentech, kdy vítr doslova bičoval hřebeny Krušných Hor, nebo kdy se v údolí objevilo noční Ústí nad Labem a my mlčeli, bylo to jasné a zcela zřetelné. Když jsem pak ve 4 hodiny ráno zapnul počítač, dozvěděl jsem se, že Vic Chesnutt umřel.
Ruiner poctivě sleduju od singlu "What Could Possibly Go Right?" (Firestarter/Grave Mistake Records) a nepřekvapuje mě, že pořád hrajou ve stejnejch obývácích, squatech a malejch klubech. Nikdy totiž nepolíbili tu správnou řiť a nedostali se na žádný větší turné, který by z nich udělalo sezónní trhák.
Počet obrázků: 2
Austina Lucase není třeba v naších končinách sálo dlouze představovat. Do podvědomí se dostal díky kapele The K10 Prospect a hlavně desce, kterou před lety vydali mimo jiné Samuel/Pohoda records. Po technickém punku přichází crustová parta Guided Cradle a sní i roky strávené v Praze. Se čtvrtou “sólo” deskou se Austin vrátil zpět do Ameriky a připravil pro nás chod o 11 kouscích.
Počet obrázků: 2
Každý okamžik má svůj zvuk. A až se budou nad Prahou a tímhle světem zatahovat černý mraky a ptáci potáhnou na svou úplně poslední cestu, mě bude s největší pravděpodobností znít v hlavě tenhle singl. Bude to ten moment, kdy už tušíte, že přichází konec, ale z novin a televize je slyšet pořád stejná písnička o tom, jak je vše v naprostém pořádku. Ani hovno, nic není v pořádku a Flowers for Whores dokázali přesně tohle zoufalství zachytit.
Počet obrázků: 1
Tahle deska by se spíše hodila do pera někomu, kdo má vytříbenější básnické střevo, než-li je tomu u mě. Avšak červíček pokušení napsat recenzi na tuhle desku ve mně hlodal dostatečně dlouho, až jsem podlehl a musel jsem své dojmy z této desky vychrlit na pole několika řádků.
Pole hardcore / punku nám nabízí nesmírnou škálu stylů. Pokud slyšíte na slovo „country“ a jste rádi, když nitky souvislostí ukazují na slovo „punk“ nebo „hardcore“, vyzkoušejte německé vydavatelství Hometown Caravan nebo jeho americké kolegy Suburban Home Records. Vycházejí tak zajímavé desky.
Počet obrázků: 3
(Hometown Caravan/Sabotage Records) Ani nevím, kolik je chlapíkovi s pseudonymem Digger Barnes vlastně let. Jeho „imidž“ o věku moc nenapoví a jeho hlas je jistý, jako kdyby odrážel dlouholeté životní zkušenosti. Svou hudební cestu si „kope“ pozvolna a s rozvahou mafiána zakopávajícího mrtvolu na osvětlené periférii města. Před pár lety se ke mně dostaly dva jeho „debutní“ singly. Jeden byl samostatný a druhý split s Alliem. Oba vyšly pod hlavičkou Sabotage Records a jakmile jsem je slyšel, bylo mi jasné, že chci slyšet víc
Stejně jako před pár lety se zdálo neuvěřitelný, že by křesťani chtěli hrát metal, dnes je na pořadu dne další na první pohled divný spojení – crust a vegan sxe. Na pánbíčkáře, co si v pitu hrajou na kick box zápasy, jsme si časem zvykli a myslim, že i na tohle (pro mně mnohem příjemnější) spojení si budou muset zvyknout i pravověrní alko punx.
